Podzemní Praha / Prague Underground

The book provides an overview of the underground facilities in the territory of Prague and its surroundings. It deals with caves, immersion courses, mining and quarrying as well as vaults, catacombs, medieval or modern underground sewerage.

Jeskyně doly štoly krypty a podzemní pískovny velké Prahy.
Velká evropská města mají svoji zjevnou tvář plnou památek a turistů, ale rovněž pokračují hluboko pod zem, kde vytvářejí neviditelná podzemní města. Paříž je pověstná svými podzemními lomy a průzkumnými štolami, které měly zabezpečit stabilitu paláců. Řím ve svých pahorcích obsahuje rozsáhlá města mrtvých a antické stoky. Neapol je známá systémem podzemních vodovodů a cisteren. Berlín válečné doby proslul plány na vybudování systému velkolepých podzemních komunikací a krytů. Podzemí měst je individuální a odráží nějaký zvláštní či výrazný rys jejich historie. Má-li k něčemu blízko, pak to je podvědomí města. Obě města to na povrchu i to dole mají své památky a svá pravidla. Jsou jako bytost a její stín. Tato kniha podává přehled hlavních podzemních objektů na území zlaté Prahy a jejího okolí. Popisuje její jeskyně, ponorné toky, těžbu nerostných surovin stejně jako sklepy, katakomby, středověké podzemí nebo kanalizační systém z počátku 20. století. Zavádí nás do podzemí Pražského hradu i do renesanční štoly císaře Rudolfa II. Provádí nás štolami železnorudných dolů i podzemními pískovnami. Ukazuje, jaké má podzemí vliv na současný chod města a obrací se k němu i jako ke zdroji snů, strachů a inspirací. Kniha sleduje dvě linie – první je věcná a praktická. Zabývá se tím, kde leží podzemní prostory budované po dobu jednoho tisíce let, k čemu sloužily a jak vypadají. Druhá linie je příběhová a symbolická. Pojednává o průzkumu podzemí, ale také čím je pro nás podsvětí – zda temnou říší mrtvých, anebo zda zde plane jemné světlo, které J.W. Goethe i Novalis nalézali v úzkých podzemních štolách. Možná, že pod sférou démonů skutečně tepe Nietscheovo „zlaté srdce Země“. Kniha je doprovázena archivními materiály a skoro dvěma stovkami fotografií, jež pořizoval po dobu několika let celý tým lidí a které patří ke špičce evropské podzemní fotografie. Hlavním rysem podzemí je kontrast mezi vnitřkem a vnějškem. Podzemní svatyně náleží vnitřnímu prostoru, usebrání, meditaci a cestě ke kořenům bytosti. Rovněž sny, vize a proměny času se líhnou někde uvnitř, ale zjevení přicházejí z nebe. Proto má jeskyně víc do činění s osobním růstem a hora s životem celé komunity. Svatyně na kopcích jsou plné světla, zástupů, vycházení ze sebe, duchovního výdechu. Vyjdeme ven, rozhlédneme se po krajině a obejmeme prostor se všemi kopci, stromy, staveními a lidmi. To je Svatá hora. Ale svatá jeskyně, jaká například leží pod kostelem ve Svatém Janu pod Skalou, to je opatrný nádech, mysterium ticha, vědomí ne-li zápasu, tak alespoň existence mocných sil a také chuť smrti, která je delší než pozemský život. Skrze podzemí přicházíme sami k sobě, ale z druhé strany.