Dabelska garda

Když jsem pracoval jako zoolog na Dálném východě, seznámil jsem se s mnoha zajímavými lidmi a občas jsem potkal i opravdu výjimečné jedince. Jedním z nich byl skutečný autor tohoto rukopisu Hans Josef Wagemiiller, někdejší SS partisanjager - lovec partyzánů -, který se později stal důstojníkem Francouzské cizinecké legie v Indočíně. Potka­li jsme se v baru v hlavním městě jednoho malého asijského státu, kde dnes žije. Zajímal se o mou narkotickou pušku a další vybavení, které používám při vědeckém výzkumu k uspání divoké zvěře. „Sám jsem býval lovec," řekl mi s úsměvem, na který nikdy nezapo­menu. „Byl jsem kopfjáger - >lovec lebek<. Vy lovíte slony, nosorožce, tygry. Já jsem lovil nejbystřejší ze všech zvířat - člověka! Ujišťuji vás, že moji protivníci nebyli o nic méně draví než jejich protějšky ze světa zvířat. Má zvěř uměla myslet, uvažovat a oplácet střelbu. Patřila k tomu, čemu dnes říkáme Vietcong. Vydávali se za odvážné bojovníky za svo­bodu, za spasitele chudých. My jsme jim říkali >mechanizované hordy Čingischána kosmického věku<. Pokud bylo v Hitlerově krédu o exi­stenci vyšší a nižší rasy alespoň zrnko pravdy, potkali jsme v Indočíně skutečné podlidi. Mučili a zabíjeli pro pouhou radost z toho, že působí bolest a vidí krev. Bojovali jako zuřiví psi a my jsme s nimi podle toho také zacházeli. S nikým z nich jsme nevyjednávali, od těch, kteří se pro­vinili těmi nejstrašnějšími zločiny, jaké si jen člověk nebo ďábel umí představit, jsme kapitulaci nepřijímali. Mluvili jsme s nimi jediným jazykem, kterému rozuměli - jazykem kulometů."

NO PASSWORD

All my books in one folder is here!!!

!!!No Mirrors below, please! Follow Rules!